Proč reforma opatrovnictví
V přístupu ke zdravotně postiženým se v posledních letech začíná důsledněji odrážet posun od tradičního medicínského modelu zdravotního postižení k modelu sociálnímu. Zatímco medicínský model považuje za příčinu problémů individuální zdravotní stav člověka a očekává od něj, že se sám přizpůsobí požadavkům většinové společnosti za pomoci lékařů, psychologů, sociálních pracovníků, apod., sociální model předpokládá, že za postižení je zodpovědná společnost. Adekvátní reakcí podle sociálního modelu je zajištění společenského prostředí a služeb, které budou plně brát v potaz potřeby osob s postižením. Stát má tedy povinnost zajistit, že osoby s postižením mohou plnohodnotně realizovat svá práva na rovnoprávném základu s ostatními.
Tento vývoj se odráží i v přístupu k uplatňování způsobilosti k právním úkonům osob s mentálním či psychosociálním postižením. Pro medicínský model postižení je charakteristický koncept „náhradního rozhodování“, který znamená, že osoba s postižením způsobilost rozhodovat částečně nebo zcela ztrácí a místo ní rozhoduje její opatrovník. Naopak koncept „podporovaného rozhodování“, který odpovídá sociálnímu modelu postižení, vychází z předpokladu, že každá osoba je schopná se rozhodovat, může k tomu však potřebovat větší či menší míru podpory. Poskytování podpory při rozhodování na rozdíl od náhradního rozhodování ctí zásadu minimalizace zásahů do základních práv a svobod, respektuje autonomii člověka a předchází jeho sociálnímu vyloučení. Tuto změnu paradigmatu reflektuje i článek 12 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou podepsala i Česká republika a hodlá ji i ratifikovat.
Cílem reformy opatrovnictví, kterou na těchto stránkách představujeme, je proto změna právní úpravy tak, aby odpovídala současným trendům v přístupu k osobám se zdravotním postižením, zajišťovala jejich rovnoprávnost a implementovala článek 12 i další ustanovení Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
Hlavní nedostatky současné právní úpravy lze shrnout do následujících bodů:
OBECNÉ
- celkové pojetí způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví - centrální není zájem dotčené osoby
- nadužívání institutu zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům, snadné zneužití
- malá informovanost soudců, advokátů, opatrovníků, opatrovanců
- nedostatečná hmotněprávní a procesní úprava
HMOTNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA
- chybí alternativy ke zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům
- při zásazích do způsobilosti se neuplatňují zásady
- omezení jen v nezbytně nutném rozsahu
- omezení jen na nezbytně nutnou dobu
- v zájmu (k ochraně) dotčené osoby
- dochází k automatickému zbavení politických práv, práva uzavřít sňatek, rodičovských práv, omezení práva na práci, vlastnických práv
PROCESNÍ ÚPRAVA
- návrh na zahájení řízení může podat kdokoliv, není stanovena síla důkazů potřebná pro doložení takového návrhu
- nedostatečná kvalita právního zastoupení vyšetřovaných osob ze strany advokátů
- nedostatečná informovanost vyšetřované osoby v průběhu soudního řízení – o právu na přítomnost u jednání, právu na výslech, odepíráno doručování rozhodnutí, právo na odvolání
- nedostatečná kvalita a aktuálnost znaleckých posudků
- nedostatečné hodnocení důkazů soudy, nekritické přijímání znaleckých posudků, formálnost
- absence pravidelného přezkum nutnosti zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům
OPATROVNÍCI
- absence kritérií pro výběr opatrovníka (vztah k opatrovanci, potřeby opatrovance, kvalifikace opatrovníka)
- možnost střetu zájmů
- absence úpravy postavení, práv a povinností opatrovníků
- neexistence povinnosti respektovat přání opatrovance a jednat v jeho prospěch
- absence systému efektivní kontroly opatrovníků
- nedostatek kvalifikovaných veřejných opatrovníků